Nuda ve tmě

Nejnudnější dny vašeho života jsou zároveň těma nejobyčejnějšíma. Pokud vstanete s tím, že si chcete odpočinout od práce a dejme tomu od přítelkyně, či něčeho, co vás vevnitř už pár dní užírá a vy prostě chcete vypnout a jenom se flákat u oblíbené činnosti, masturbací počínaje a četbou konče, zjistíte, že to bylo stupidní rozhodnutí. Jasně, každej potřebuje čas pro sebe, ale celej den je moc. Stačí hodina u dobré knížky nebo filmu, ale pokud se rozhodnete probendit část dne v posteli jako já dnes, byl to vysloveně blbej nápad. Podívám se zpátky na to, co jsem dělal a za mnou se skrz vleklý hodiny nezvykle dlouhýho dne sápe jenom mlhavá vzpomínka na několik víceménně nepodstatných interakcí s počítačem a televizí a hromady snězených nesmyslů. Jediný, co bylo se dalo počítat jako úspěch, byl skvěle ugrilovanej steak k obědu, uprostřed krásně syrovej a na povrchu příjemně opečenej a precizně dokořeněnej. Na zítra jsem se pod vlivem všech těchle negativních myšlenek zařekl, že půjdu běhat a udělám pár prostocviků, takže se kvůli všemu svýmu špeku už musím donutit. Proto to taky píšu sem, aby mi z toho plynul nějakej závazek v případě, že by to nějakej blázen četl. Já teď jdu číst Zabiják od Zoly, což můžu jenom doporučit a křižovat se, že moje tělo se hned po ránu desátýho srpna zapotí.